Jak to u vás je? Představuje vaše partnerství převážně scénu divadelního dramatu nebo obraz poklidné a slunečné pláže?
Čím v partnerství k dramatu přispíváme? A čím v partnerství naopak přispíváme k většímu klidu a vyživování lásky? Rád bych vám představil Sedm principů spokojeného partnerství Johna Gottmana tak trochu v jiném světle.
Co vytváří drama?
1) Hrubý nástup – jeden ze šesti negativních příznaků, podle nichž John Gottman předpovídá, zda spolu pár vydrží či nikoliv (…s 91% úspěšností). Ve zkratce jde o to, že svůj požadavek, potřebu, žádost nebo výtku vyslovím hrubým a nepříjemným způsobem. Hrubým je zejména myšleno, že můj nástup je od počátku útočný a jedná se vlastně o kritiku – začínám větu TY a ne JÁ.
Příklad: Měli jsme dohodu, že manžel vynáší koš. Hrubý nástup – „Ty jsi už zase nevynesl koš!“ Mírnější varianta by byla – „Cítím tu smrad, ten koš už hodně páchne a mě to vadí. Mohl bys ho prosím vynést co nejdřív, nejlépe hned?“ (pokud neprocházíte zrovna bojovným obdobím, tak manžel nejspíš s větším klidem zareaguje: „Ano máš pravdu, jdu ho vynést.“
2) Čtyři jezdci apokalypsy – o těch jsme se už párkrát zmiňovali, ale pro připomenutí je to kritika, pohrdání, defenzivnost a zazdívání. Bližší informace najdete ve videu Tito tzv. čtyři jezdci mají tendenci výrazně navyšovat drama ve vztahu, protože člověk se proti nim většinou automaticky brání opět použitím jednoho ze čtyř jezdců – odvrácenou kritikou, obhajováním či přemrštěnou argumentací (defenzivnost), popř. přidáním pohrdání (např.: „Ty vždycky, ty nikdy…“ apod.) nebo odcházením (zazdívání). Z toho pak vznikají ukázkové hádky…
Co přispívá ke klidu?
1) Přijetí spoluzodpovědnosti za vzniklou situaci – i kdybychom se sebevíc cítili v právu a chyba podle nás byla na druhé straně přijímače, je třeba si uvědomit, že i já jsem součástí každé spolu-interakce a nějakým způsobem k tomu též přispívám. Přijmout část spoluzodpovědnosti velmi uklidňuje vzniklé bouřlivé situace.
2) Schopnost vnímat, kdy přichází emoční zaplavení a dohodnout si s partnerem znamení, že vědomě volíme cestu uklidňování a ne další eskalaci situace. Z fyziologické hlediska potřebuje člověk na uklidnění minimálně 20 minut.
3) Zjistit konkrétně, co mi pomáhá se uklidnit, když jsem emočně zaplavený. Pokud si v životě nenajdu způsoby, jak sám sebe uklidnit, mám větší tendenci stres projektovat na partnera (a mnohdy i zcela „nevinně“). Může jít o nějakou aktivitu, druh relaxace – to je naprosto individuální. Čas ale musí být skutečně využit ke zklidnění, ne k „nabíjení munice“ do další hádky.
4) Předem domluvená porada o rodinných záležitostech – z výzkumu vyplynulo, že uklidňujícím prvkem ve vztahu může být domluvená pravidelná schůzka, kdy s partnerem probíráme, jak se cítíme ve vztahu, co bychom potřebovali, co prožíváme apod. Když oba víme, že při této příležitosti můžeme oboustranně vynášet na světlo naše frustrující pocity, nemusíme mít pocit křivdy, že to na nás partner „vytáhl“ ze zálohy. Chci k tomu dodat ještě jednu důležitou věc: abychom mohli vytahovat citlivá, frustrující témata, potřebujeme si rozvinout návyky, jak se o takových věcech bavit – cílem je se navzájem podpořit a posunout dál, ne se více zraňovat a živit v sobě nechuť cokoliv řešit.
5) Pokusy o nápravu – jedním z naprosto klíčových návyků v dlouhodobě fungujícím vztahu je podle Johna Gottmana schopnost dělat a schopnost přijímat tzv. pokusy o nápravu. Oč jde? Pokus o nápravu má za cíl zklidnit atmosféru a vnáší do situace kvalitu partnerství, týmové hry. Vyjadřuje: chci s tebou najít společnou řeč a i když ti teď nerozumím, nebo s tebou nesouhlasím, tak nechci eskalovat negativní energii, přilévat olej do ohně, protože by to vedlo k hádce (emočnímu zaplavení) a ještě většímu nepochopení či oddálení.
Příklady pokusů o nápravu je mnoho, každý pár to má jinak, pro příklad uveďme omluvu, schopnost vyjádření stopky před emočním zaplavením, vnesení lehké formy humoru, odlehčení situace, konkrétní nabídka cesty, jak se uklidnit (masáž apod.), přijetí spoluzodpovědnosti apod. Princip pokusu o nápravu spočívá v tom, že dopomůže k celkovému zklidnění situace a partner se cítí být přijímán, vyslyšen. Pokusem o nápravu u partnera oslabíme či eliminujeme potřebu se ještě více zakopat v zákopech a zaujmout lepší „bojovou pozici“.
6) Oceňování (druhý princip Johna Gottmana) – oceňování pozitivních vlastností, úspěchů atd. s sebou automaticky nese více respektu, pochopení, vstřícnosti a podporuje slunečné dny a klidné vody partnerství.
7) Vstřícnost (třetí princip) – být schopen a ochoten s partnerem najít společnou řeč a být schopen udělat vstřícný krok, i když se můžeme cítit emočně zasažení či zranění.
8) Schopnost přijímat partnerův vliv (čtvrtý princip) – pocit pochopení a přijetí mého názoru ze strany partnera je klíčový, jinak máme tendenci situaci více dramatizovat, klademe na své stanovisko větší důraz a prosazujeme se „za každou cenu“ – nikam se tím ale neposuneme, naopak. Schopnost přijmout partnerův vliv přirozeně souvisí i se schopností vyslechnout partnera, i když s jeho názorem nemusíme souhlasit.
9) Schopnost vidět svět očima partnera, rozšiřovat své mapy lásky (první princip) – když chceme, aby se partner cítil pochopený, měli bychom dát jednoznačně najevo, že jsme ochotni vidět svět jeho očima. Je důležité si osvojit nový návyk – „zakázat“ si cestu neústupné argumentace a místo toho se aktivně zajímat o souvislosti a pozadí postojů našeho partnera, aniž bychom začali kritizovat.
Cílem je zjistit, jak to ten druhý má, jak danou věc vidí, cítí, jak o tom smýšlí, co za tím je. A to i přesto, že jeho pohled může být absolutně odlišný od našeho vnímání daného tématu.
10) Cesta za společným cílem, snem, dobrodružstvím (sedmý princip) – jakmile máme něco společného, tak nás to spojuje, a tím pádem se i méně objevuje téma osobních dramat. V kukátku vidění společné cesty se daleko lépe řeší konkrétní otázky. Více o tom, jaký je rozdíl v pohledu MY versus JÁ a TY si můžete přečíst zde.
11) Schopnost řešit řešitelné i neřešitelné problémy (pátý a šestý princip) To je téma, které si zaslouží podstatně více pozornosti a budu mu věnovat samostatný článek.
Ten úplně nejzákladnější princip je ten, že čím více plníme kladné citové konto ve srovnání s kontem frustrace, tím více se cítíme ve vztahu spokojení. Jak konkrétně tento princip naplňovat, to už je otázka naší jedinečné cesty plné pokusů, omylů i úspěchů. Jak mi ale John Gottman ve své knize Sedm principů spokojeného manželství ukázal, přece jen existuje určitý obecný návod, ze kterého se můžeme všichni inspirovat.
Držím nám palce, ať je v našem partnerství daleko více slunce než bouří.
Petr Koch